Myslím si, že jsme pravděpodobně první generace nebo první éra, ve které existují celebrity. Vždy tu byli silní lidé, vždy mezi námi byli vůdcové. Vždycky existovaly vzory. Ale celebrity – to je nový vynález. Čas vytvořil celebritství. Celebrity se liší od skutečných, nefalšovaných vůdců mnohá způsoby.
Podle mého mínění první a nejdůležitější věcí je, že celebrity souběžně cítí lásku a nenávist ke svým fanouškům a následovníkům.
Milují to, že mají své následovníky a fanoušky, a zároveň to nenávidí. Mnoho z nich opovrhuje svými fanoušky, považují je za blázny, jelikož jsou si vědomi sebe, nechápou lidi, kteří je idealizují – nedává to smysl.
Jedna velmi oblíbená celebrita, která si možná zaslouží větší uznání než většina, protože je skutečným talentem, přiznala, že když přijde na stadion a stojí před 30 000 lidmi, nechápe obecenstvo, které sedí venku na tribunách. „Proč sem chodí? Na co se to dívají? Co vidí? Co to dělají?” Uvědomuje si tedy falešnost toho všeho – jak je to umělé a nesmyslné.
Skutečný vůdce je tedy zúčastněný a zavázaný svým následovníkům. Celebrity mají ambivalentní vztah lásky a nenávisti ke svým přívržencům. Skutečný vůdce vede lidi na lepší místo. Nestačí mu nebo ho ani nezajímá sláva – zajímají ho výsledky.
Celebrity samozřejmě nemají zájem o výsledky. Nejsou tu proto, aby vedly, protože v zásadě nejsou lídři. A přesto je někdy považujeme za vzory. Ve skutečnosti je dokonce povzbuzujeme, aby se staly vzorem, kterým nemůžou být. Abyste byli vzorem, musíte mít velmi vysoké mravní hodnoty, osobní ctnosti, jichž má být více než dost, aby mohly přecházet i na ostatní. Celebrity netvrdí, že mají tento druh mravní hodnoty.
Pojďme se tedy podívat na to, jaká by měla být skutečná celebrita, a to jak z úhlu pohledu celebrit, tak i z pohledu fanoušků. Co bychom měli hledat u lídrů? Existuje, samozřejmě, mnoho úrovní. Máte vůdce, máte skvělé vůdce, máte největší vůdce a tak dále. Pokud se tedy podíváme na dobrý vzor, jedním z prvních je Mojžíš. Mojžíš je dodnes naším učitelem – Moshe Rabbeinu. Stále je naším učitelem, protože to, co řekl a co učil, bylo nejen podstatné a životně důležité pro jeho generaci, ale je stále podstatné a stále důležité pro všechny tyto generace následující. První věc, kterou zjišťujeme, je tedy to, že skutečný vůdce má důležité poselství – má co říct.
Než se dostaneme k jeho povaze, osobní kvalitě, proberme jednoduše jeho poselství – co učí, co říká, jaké vedení nabízí? Takže máte vůdce, kteří byli dobří pro jednu, dvě generace a poté se jejich učení stalo nepodstatné. Ne že by na tom bylo něco špatného, ale znamená to, že byli krátkodobými vůdci. Větší vůdce by měl poselství, které by trvalo déle. Byly by to hluboké změny, které se přenášejí z generace na generaci, přičemž by poselství zůstalo významné a zásadní.
Je něco, co přehlížíme i u našich skutečných vůdců. Nikdo se nenarodí a nevyroste jako vůdce. Osobnost se vyvíjí postupně. Nejprve jste pánem svého vlastního osudu, sebe sama. Oženíte se, založíte si rodinu – nyní vedete skupinu, malou intimní skupinu. Pak si lidé všimnou, že máte co nabídnout, a začnou vyhledávat vaši radu, tehdy přebíráte zodpovědnost za komunitu. Pak se stanete odpovědnými za město, stát, zemi a poté za celý svět.
Znamením skutečného lídra je to, že když přechází k větší odpovědnosti, neopustí předchozí odpovědnost. Spíše než zavrhnout, co bylo dříve, je schopen přidat další. Takže člověk, který řídí zem, ale zapomněl na odpovědnost vůči své rodině nebo dokonce sebe samému, není tím největším vůdcem. Zjevně tuto roli nezvládá, protože ho to stálo rodinu, což znamená, že není opravdu vybaven pro tuto roli. Vedení by nemělo způsobit žádnou ztrátu, nemělo by nikomu způsobit utrpení. Znamená to, že máte co dokázat, dát, máte co nabídnout všem ve svém světě, ve svém životě. Takže pokud musíte začít zavrhovat věci, nejste pro tuto práci stvořeni.
Celebrita rozhodně ztrácí veškerou kontrolu nad svým osobním životem, nad svým rodinným životem ve prospěch jakéhokoliv potěšení z 15 minut slávy. Tak to není se skutečným vůdcem.
Co bychom měli očekávat? Jinými slovy, jaké výhody, jaké výsledky požadujeme od vůdce? Jedna věc je sledovat někoho, kdo dává dobrou radu, kdo se zdá být moudřejší, než si myslíte o sobě, ale u následováním by to nemělo končit. Dobrý učitel a dobrý vůdce činí lidi, který ho sledují, lepšími. Nedovoluje, aby se stali závislými, nedovoluje jim vzdát se odpovědnosti nebo rozhodování a odhodit vlastní břemeno. Pomáhá jim s jejich břemenem. Nenahrazuje je. Skutečný vůdce tedy neoslabuje své následovníky. Skutečný vůdce ve skutečnosti neznamená, že má následovníky, ale že je schopen produkovat malé vůdce, protože pokud jste vůdce, měli byste produkovat vůdce. Pokud jste skvělým následovníkem, pak jste skvělým vzorem pro následovníky.
Mluvil jsem se ženou, která řekla, že se vzdala možnosti mít dětí, protože šla k odborníkovi na neplodnost a ten jí řekl, že pravděpodobně nikdy nebude mít děti. Řekl jsem: „Proč chodíte k odborníkovi na neplodnost? Jděte k odborníkovi na plodnost! Expert na neplodnost zná lidi, kteří nemohou mít děti. Běžte za někým, kdo zná ženy, které můžou mít děti! “ Nechoďte tedy k člověku, který produkuje následovníky, ale k člověku, který může produkovat lídry.
Další kvalita skutečného vedení – skutečný lídre se nevyčerpá. Pokud jste rozhodnuti něco udělat a máte na to talent, čím víc to děláte, tím více energie vám to dává. Když děláte něco, co vám je proti srsti, jde to proti vaší povaze; pak jste zakrátko vyčerpaní. Takže když děláte něco, co je trochu mimo vaši povahu, jste vyčerpaní; unavuje vás to, protože existuje tření. Pokud děláte něco, pro co jste se narodili, jestli jste se narodili vést, pak se nevyčerpáte. Proto neváháme konzultovat skutečného vůdce. Neváháme je vyčerpat, protože víme, že jim to spíše dodává energii, než ji odčerpává.
Jednou se kdosi zeptal Rebeho, jak vydrží celé hodiny rozdávat dolary, aniž se unaví. Rebe řekl, že když počítáte své poklady, nikdy vás to neomrzí. Takže pokud to pokládáte za práci, bude vás to unavovat. Pokud to vnímáte jako břemeno nebo odpovědnost, vyčerpá vás to. Ale pokud to vidíte jako poklad, protože pro to jste se narodili, pak vám to energii nevyčerpá, ale dodá.
A konečně. Skutečný lídr vám okamžitě umožní, abyste se otočil a byl s to nabídnout něco ostatním. Pokud studujete předmět pod vedením určitého učitele a po pěti deseti lekcích jdete domů a uvidíte někoho, kdo má tentýž problém, který studujete, a nenapadá vás nic, co byste mu řekli, nemáte ani po deseti lekcích žádnou radu či řešení, něco není v pořádku. Samozřejmě ještě nejste odborným vůdcem. Nebudete nést plnou odpovědnost, ale nemáte co nabídnout? Skutečný vůdce má pro lidi zprávu, která je okamžitě užitečná, protože pokud je podstatná a zásadní, proč ji nemůžete sdílet?
Někdy tedy překvapíme sami sebe: chodíte do třídy nebo si přečtete knihu a sotva jste jí porozuměli, nejste si jisti, zda jste jí vůbec rozuměli, a přesto, když vám někdo položí otázku, nápad snadno přijde vaše rty, protože to má smysl. Neuvědomili jste si, jak snadno jste tyto myšlenky asimilovali a nyní je můžete nabídnout ostatním. Rebe to vyjádřil jednoduchým jazykem: „Pokud jste se naučili alef, učte alef, když se naučíte bet, učte bet“. Znamená to, že alef je alef, s tím se toho moc dělat nedá. Bet je bet. Ale myšlenka, její princip je, že když jste se naučili něco platného, něco pravdivého, něco skutečného, pak se samozřejmě můžete otočit a sdílet to. Pokud toho nejste schopní, znamená to, že to, čemu vás učili, bylo vágní nebo vzdálené, nebo nepodstatné, že to neumíte vyjádřit ani vlastními slovy. Možná to srovnáváte s tím, co jste slyšeli, ale necítíte se dobře. Nemáte pocit, že opravdu radíte. Jen něco chrlíte.
A teď, nebezpečí celebritství je v tom, že ničí život jak celebrit, tak jejich fanoušků. Ničí lidi, rozkládá hodnoty země, protože to, co je falešné, není jen zklamání, je to destruktivní mnoha způsoby. Pokud sledujeme celebrity, máme pocit, že máme nějaký vzor, nějaký směr a pak selháváme ve vyhledávání skutečných učitelů, skutečných vzorů. Takže po několika letech, několik generací máte zemi bez vůdců, jelikož je nahradily celebrity. Přicházíme k tomu vlastním selháním, protože jsme zamilovaní do celebrit, neobtěžujeme se hledat a vytvářet skutečné vůdce.
Skutečný lídr, skutečný vzor se nemůže lidem vnutit, ani by to neudělal. Jediným způsobem, jak se skutečný vůdce vyvíjí, je to, že lidé hledají jeho radu nebo jeho učení, což z něj dělá učitele. Nemůže to vnucovat; není diktátor.
Pokud tedy nebudeme vyhledávat vhodné vzory, žádné nebudou existovat. Takže do značné míry máme společnost, ve které neexistují žádné vzory. I když volíme prezidenta, nevíme, co vlastně hledáme. Nerozpoznáváme kvalitu ani povahu kandidáta, pro kterého hlasujeme, protože se díváme velice povrchně. Soudíme povrchně ze zvyku. Pokud zbožňujete celebritu, jak získáte umění rozpoznat skutečného vůdce a jak se skutečným vůdcem stát? Takže i naše hlasování, dokonce i náš výběr politických vůdců je velmi ubohý.
Rozdíl mezi politickým vůdcem a celebritou pomalu mizí. Celebrity se stávají politickými vůdci a političtí vůdcové se stávají celebritami. Nemělo by to být, nemělo by to být. Politický vůdce má příliš mnoho moci, aby umožnil celebritě dostat se do této pozice. Politický vůdce má moc. Celebrita má jen popularitu.
Na jedné straně tím, že jsme umožnili celebritám nahradit skutečné vůdce, jsme ochuzeni v oblasti vedení. Nevytváříme vůdce. Ti, kteří by měli být vůdci, jsou nevyslyšení, neznámí. Ovlivňuje nás, pokud vzhlížíme k lidem, kteří možná nemají ani morálku a cnosti, které my sami máme. Takže vzhlížíme k lidem, na které bychom se měli dívat spíš z výšky. Co to dělá s naším vlastním hodnotovým systémem? Co to dělá s našimi ideály s naší morálkou? Je to hrozná věc.
Takže se vlastně degradujeme tím, že věnujeme pozornost, energii, myšlenky celebritám. Známe mladé lidi, kteří se stávají celebritami. Nejen, že jim to ničí život, ale často jim to život zkracuje. Sebevraždy, předávkování – protože takovým způsobem nelze žít. Je to tak falešné, role identity je tak falešná, že ničí lidi. A přesto zjistíme, že k nim vzhlížíme, přestože se ničí. To vede k velké depresi.
Pokud nejpopulárnější, nejslavnější a nejbohatší nemohou najít radost ze života, jakou ji máme šanci najít my, kdo nejsme součástí Hollywoodu? Jakou máme šanci? Mají všechen půvab, mají všechno bohatství, mají veškerou zábavu, mají všechny příležitosti a stejně páchají sebevraždy. Život smrdí! Co bude zapotřebí k tomu, abyste prožili dobrý život? Takže pokládat jejich životy za dobré a poté sledovat, jak se jim hroutí před našima očima – to je opravdu depresivní! Pokud jsme tedy nešťastnou společností, je to pravděpodobně kvůli celebritám.
Vytváříme si polní strašáky a říkáme, že toto je naše představa o dobrém životě, a když se ukáže, že je to katastrofa, kam odejít?
